Zdravotní sestry odcházejí. Hrozí pacientům stěhování?
V českobrodské nemocnici podala zhruba patnáctka lidí výpověď. Na odděleních nemá kdo sloužit.
Jedním ze zhruba patnácti lidí, vesměs zdravotních sester a sanitářů, kteří podali výpověď v českobrodské nemocnici, je i Michal Vevera. Mladý sanitář. Odchází k prvnímu březnu. Ale od oboru neutíká. Co tedy stojí za jeho odchodem?
Michal Vevera, stejně jako jeho spolupracovníci, vidí příčin několik. „Prvotním impulsem bylo snížení platového výměru o patnáct procent. Sice můžeme na původní částku dosáhnout, ale nebylo jasně sděleno, podle jakých kritérií bude práce hodnocena a posuzována a na základě čeho dosáhneme na pohyblivou složku.“
Nedostatky
Zaměstnaci připomínají problém i v komunikaci s vedením. Možná, že nedostatečná komunikace vedení se zaměstnanci zapříčinila řetězovou reakci výpovědí. Jeden se odvážil, dal výpověď a začali se přidávat další.
Sanitář upozorňuje i na podmínky na odděleních léčebny dlouhodobě nemocných a lůžkách následné péče. „Nelíbí se mi, že čisté prádlo pro oddělení je k dispozici jen třikrát týdně. Pak se stává, že není dost žínek či ručníků, musíme trhat vyřazené kusy prádla a používat místo nich staré prádlo. Michal líčí, že se někdy stává, že není dostatek lůžkovin. V těch případech je pacient ze znečištěné postele posazen do křesla, pokud je toho schopen, a čeká do odpoledne, kdy se čisté prádlo přiveze a postel personál převleče. Setry a ošetřovatelky se snaží tyto případy minimalizovat a vzít třeba lůžkoviny z jiné postele.
Kam jdou sponzorské dary?
Aby problémů nebylo málo, Michal pokračuje: „Leží mi v hlavě i otázka sponzorských darů. Značná částka je sice určena na nákup inkontinentních pomůcek – jednorázových plen, podložek, čisticích pěn. Ale ta zbývající část se mi zdá nejasná. Dají se zaslechnout hlasy, že zrovna když nejsou peníze, použije se část těchto prostředků na nákup potravin pro pacienty. Přitom ve sponzorské smlouvě je uvedeno, že peníze jdou na nákup pomůcek propacienty a na rozvoj prostředí. Ale oddělení se bohužel vůbec k lepšímu nemění.“
Proč budou muset dočasně uzavřít jedno oddělení?
V českobrodské nemocnici to vře. Na odděleních slouží méně sester. Jsou přetížené. Pacienti z jednoho oddělení LDN budou asi rozmístěni na další, aby se počet sester ušetřil a oddělení se mohlo uzavřít.
Se zaměstnaci, kteří podali výpověď, jednal ředitel Nemocnice Český Brod Pavel Nesnídal. Nesouhlasí s jejich argumentací: „Změny v odměňování zaměstnanců vycházely z podepsané kolektivní smlouvy. Jednoznačně od vedení PP Hospitals, která provozuje českobrodskou nemocnici, zaznělo, že objem mzdových prostředků neklesne.“ Nesnídal si dovolil i spekulaci, zda–li se neozývají ti, kteří vědí, že kvalita jimi odvedené práce pokulhává za ostatními.
Rázně odmítá i problémy s prádlem: „Žádné limity pro množství prádla neexistují. Záleží na vedoucím oddělení, kolik prádla si objedná. Musí si množství na dva dny spočítat.“
Jak je to se sponzorskými dary? Nezaujatého pozorovatele institut sponzorského daru minimálně překvapí. Realitu současných poměrů odhaluje primářka oddělení českobrodské LDN Jana Forstová: „Sponzorské dary existují v zařízeních tohoto typu všude. Jenom se liší formou. U nás je vybírán v hotovosti na základě darovací smlouvy a je na dobrovolné bázi. Nikdo nikoho nenutí dar poskytnout.“ Primářka uvedla, že rodiny pacientů měsíčně dávají rozdílnou finanční hotovost. „Jedná se o dva až tři tisíce,“ dodala s tím, že většina rodin si spočítá, že mít pacienta doma by bylo nákladnější.
Za peníze sponzorských darů se kupují nadstandardní pomůcky, které pojišťovny nehradí. „Zhruba osmdesát procent jde na jednorázové pleny, zbytek potom na další zařízení, postele, podložky,“ vysvětlila Forstová. Ředitel považuje za absurdní, že by peníze sloužily jiným způsobem, než na zlepšení prostředí a podmínek lidí v nemocnici hospitalizovaných.
Pacienti jsou s péčí spokojeni. Připomínkují vedení nemocnice
Čtyřicetiletý Štefan Šípoš, na kterého spadl omítací stroj a zůstal odkázaný na vozík:
„Co se týká personálu, to nemá chybu. Starají se o nás opravdu dobře. Z Kladrub mě poslali po měsíci pryč, že prý mám silné ruce a že tam už nemám co dělat. Musel jsem se naučit pohybovat se na vozíku, co jde, si obstarat. To jsem tady zvládnul. Když porovnám Kladruby a Český Brod, tak co se týká jídla, je to stejné. Ale péče je tady fakt bomba. Pro sponzorské dary jsem. Ale musí být jasné, na co ty peníze jdou. Vedení si musí taky uvědomit, že personál není dost zaplacený. Část těch vybraných peněz by mohlo jít mezi sestry.
Jan Pokorný, jednašedesátiletý muž:
„Přivezli mě sem, nechodil jsem. Díky personálu jsem na tom mnohem líp. Obdivuju sestry. Je to strašně těžká práce a není to doceněné. Když se mají tahat s lidmi, kteří mají metrák, není to legrace. A jedna sestra na noc, fakt se nezastaví. Pan ředitel říká, že žádná krize nenastala, ale jak to může vědět? Vždyť se sem vůbec nepřijde podívat. Poslal bych sem pana ředitele na jednu směnu, ať si to zkusí, co ta práce obnáší.
Dana Zářecká - Kolínský deník