Výročí

Dnes 22. 2. 2021 si připomínáme výročí 100 let od úmrtí českobrodského architekta Antonína Balšánka ((1865–1921). Našeho rodáka přibližuje příspěvek Dr. Vladimír J. Mrvíka z Podlipanského muzea, který jsme publikovali v lednovém čísle Českobrodského zpravodaje.

Český Brod dal v 19. století českému kulturnímu panteonu hned dva významné rodáky-architekty. Architekty zcela výjimečných kvalit, jejichž mnohé stavby i výtvory uměleckého řemesla jsou v řadě ohledů dodnes ikonické.

Dělilo je od sebe pouhých deset let. Byli to architekti Jan Koula (1855–1919) a Antonín Balšánek (1865–1921). Rozhodně si netroufám tvrdit, že by jeden z nich byl významnější. Je až neuvěřitelné, že relativně malé město dalo během jedné generaci české kultuře hned dva tak výjimečné muže. Je dnes možná trochu pozapomenut, ale ruku na srdce – kdo z Českobrodských ví, že je Antonín Balšánek např. autorem Obecního domu v Praze, který každoročně obdivují možná i stovky tisíc turistů? Před dvěma roky jsme si ve velkém stylu připomínali 100 let od úmrtí zmíněného Jana Kouly, letos v únoru pak stejné výročí očekává i Antonína Balšánka. Připomene si naše město obdobně i jeho?

V dnešním úvodním článku k tomuto výročí bych ho chtěl představit trochu v kostce. Balšánek studoval v letech 1883–88 architekturu a urbanismus na České škole technické v Praze u Josefa Schulze a už jako devatenáctiletý student se podílel na výzdobě tehdy budované českobrodské sokolovny. Ke svému povolání byl jistě předurčen i díky svému otci Vojtěchovi Balšánkovi, vyhledávanému českobrodskému staviteli (rekonstruoval např. kostel sv.Gotharda, nebo přestavoval budovu nevyužívaných kasáren na novou okresní nemocnici v Žižkově ulici). Antonín se účastnil různých architektonických soutěží, často získával hlavní ceny a jeho projekty se většinou také realizovaly. Zpočátku tvořil ve stylu české renesance se secesními prvky, později secese zcela převládala. Současně se zabýval i historií architektury a publikoval. V r. 1903 se stal prvním redaktorem časopisu Architektonický obzor. Poté Antonín Balšánek spolupracoval s Jiřím Soukupem na projektu pražského mostu, dnes zvaného most Legií (stavba proběhla v letech 1898 – 1901). Další velkou Balšánkovou stavbou je budova Muzea hlavního města Prahy v Praze na Florenci. Vytvořil novorenesanční budovu s plastickou výzdobou od Ladislava Šalouna a dalších soudobých umělců. Muzeum bylo dokončeno v r. 1902. V době stavby tohoto muzea se Balšánek zúčastnil konkurzu na projekt divadla v Plzni. V soutěži sice vyhráli architekti Josef Hoff mann a František Krásný, ale město k realizaci zvolilo projekt Antonína Balšánka, který se v soutěži umístil jako čtvrtý. Po tomto divadle pak následovala nejznámější Balšánkova stavba (ve spolupráci s Osvaldem Polívkou) – Obecní dům v Praze, který je dnes jednou z ikonických dominant historického jádra Prahy. Stavba byla dokončena v r. 1911 a v témže roce se Antonín Balšánek stal profesorem architektury na Českém vysokém učení technickém v Praze, kde sám studoval. Dalším Balšánkovým dílem bylo opět divadlo, tentokrát pro město Pardubice (1907–1909), kde současně pracoval na úpravách okolí Zelené brány. V pražských petřínských sadech stojí slavná socha Karla Hynka Máchy, dílo Josefa Václava Myslbeka z r. 1911. Architekturu tohoto pomníku vytvořil opět Antonín Balšánek. Poslední velkou Balšánkovou stavbou v Praze je bývalá Státní spořitelna, dnes Česká spořitelna, na Vršovickém náměstí v Praze 10 (1912).

Pro své rodné město Antonín Balšánek vyprojektoval krásnou budovu Podlipanského muzea. Na jeho projektu začal pracovat už v roce 1896, ale finální podoba byla realizována podle jeho plánů až po Balšánkově smrti v letech 1927–28. Ke konci života se Antonín Balšánek hodně zabýval urbanismem, vypracoval regulační plány Malé Strany, Hradčan a Letné, které však nebyly realizovány. Z jeho teoretických publikací zmiňme studii „Letohrádek královny Anny na Hradčanech“ (1900).

My, Českobrodští, můžeme být dnes obzvlášť hrdí i na to, že Balšánkova vdova Olga darovala před svou smrtí celou manželovu písemnou pozůstalost do zdejšího Podlipanského muzea, které sám celé vyprojektoval. A to dokonce včetně takových cenností, jakým je kresba Alfonse Muchy, osobní dar příteli Antonínu Balšánkovi. I Antonín je pohřben po boku svých rodičů na novém českobrodském hřbitově. Stav jeho hrobu dnes ovšem působí velmi smutným dojmem...

Dr. Vladimír J. Mrvík