Město Český Brod Oficiální stránky města

Upozornění: odkazy v článku mohou vést mimo mobilní verzi webu. Pro návrat klikněte na logo nebo na odkaz zpět.

Více o městě Český Brod

Český BrodDruhé největší město na okrese Kolín v toku času

Město Český Brod založil jako trhovou osadu pravděpodobně pražský biskup Jan I. (1134 – 1139) na jedné z nejdůležitějších zemských stezek – trstenické, která spojovala Prahu s jižní a východní Evropou. Nová trhová osada s románským kostelíkem sv. Gotharda a prostorným tržištěm vznikla na mírném návrší nad brodem přes potok Šemberu, kde stála zřejmě také biskupská celnice. Zdejší významný brod, vzdálený den cesty od Prahy i od Kouřimi a obklopený rozsáhlým bažinatým územím, zaručoval osadě trvalou obživu i určité bezpečí a dal jí i jméno Brod.

Asi v r.1268 povýšil pražský biskup Jan III. z Dražic místní trhovou osadu na město Biskupský Brod (Broda Episcopalis) a udělil mu zřejmě ihned také emfyteutické (dědičné) právo a další městské svobody, zejména právo hradby. Město, které mělo ve středověku 68 měšťanských domů, tři předměstí (Liblické, Kouřimské a Pražské) a také domy postranního práva farářského, vystavěli kolonisté domácího i cizího původu. Díky obchodnímu a cestovnímu ruchu a rozsáhlému zemědělskému zázemí se Biskupský Brod brzy stal důležitým obchodním, tržním a ubytovacím střediskem s odpovídajícími obchodními a řemeslnými živnostmi, především s pohostinskými službami.

V r. 1289 Ondřej z Říčan, stoupenec uvězněného Záviše z Falkenštejna, Brod vypálil. Pražský biskup Tobiáš z Bechyně město obnovil a obdaroval je a jeho měšťany i některé další obyvatele novou listinou. V ní jim znovu vymezil některá městská práva a povinnosti, zejména feudální renty z 20 lánů zemědělské půdy a z 12 masných krámů. Protože mohl městu poskytnout pouze malou výměru půdy, předurčil je pro obchodní a řemeslné podnikání.

Vzhledem k tomu, že jednotlivé statky pražského biskupství bylo obtížné spravovat a zabezpečovat, vytvořil biskup Tobiáš z Bechyně z vesnic a dvorů, ležících na východ od Prahy, zvláštní distrikt a za jeho správní středisko určil Biskupský Brod. V něm vybudoval velkou tvrz, sídlo biskupského úředníka – purkrabího, k jehož správnímu obvodu (purkrabství) náležel Biskupský Brod a 17 vesnic nebo jejich částí.

V r. 1315, kdy Ronovci s 500 ozbrojenci Brod obsadili, užívalo už město pozměněné místní jméno Český Brod (Broda Bohemicalis). Město se tak mělo odlišit od Německého Brodu, ležícího na stejné cestě. Po vypálení blízké osady Chouranice v r. 1323 připadl k Českému Brodu místní mlýn a katastr zaniklé osady, což příznivě ovlivnilo další vývoj městské ekonomiky. Společenskoekonomický rozvoj Českého Brodu, na němž se už v polovině 14. století výrazně podílelo 83 místních hospod, umožnil dostavbu města. Za pomoci arcibiskupa Arnošta z Pardubic vybudoval Český Brod kamenné hradby, zpevněné opravenou tvrzí a pokračoval ve stavbě trojlodního chrámu sv. Gotharda. Vedle místní školy zřídil špitál pro 12 chudých a nemocných osob (dnes čp. 274) a při něm kostel sv. Maří Magdaleny a kapli sv. Mikuláše. Během druhé poloviny 14. století bylo vydlážděno náměstí a přístupové cesty k městu a pravděpodobně také vystavěn kamenný most na Malechově.

V r. 1394 přijel do Českého Brodu vévoda Jan Zhořelecký, aby tu jednal s míšeňským markrabětem Vilémem o osvobození krále Václava IV. ze zajetí.

Když českobrodští měšťané dokončili na přelomu 14. a 15. století výstavbu veřejných objektů a činnost městských institucí finančně zajistili věčnými rentami, soustředili se na rozšíření městské správy, kontrolované vrchnostenským úředníkem-rychtářem. Zápas o samosprávu vyvrcholil v Českém Brodě – na rozdíl od jiných českých měst – už před r. 1402, kdy si bohatí a sebevědomí českobrodští měšťané vystavěli uprostřed náměstí velkou radnici (čp. 1), kam z rychty přestěhovali jak městskou radu, tak i městský soud. Práva a povinnosti, zvláště užívání práva Starého Města pražského, potvrdil Českému Brodu v r. 1406 arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka.

V prvních desetiletích 15. století, kdy profesor pražské university Ondřej z Českého Brodu, známý hlavně svým mladším dílem "De origine Hussitorum" (O původu husitů), vystoupil proti Husovým reformám, zůstával bohatnoucí Český Brod na straně katolické církve a krále. Jejich stoupenci se tu sešli v r. 1415 a uzavřeli proti husitskému svazu panskou jednotu v čele s Janem z Hradce.

Pravděpodobně v r.1418, kdy se rozpadl českobrodský arcibiskupský distrikt (obvod), zastavil arcibiskup Konrád z Vechty Český Brod Janovi Sekretáři z Kostelce nad Černými lesy. Po bitvě pod Vyšehradem v r. 1420, v níž padl také zástavní držitel města, obsadil Brod císař Zikmund.

Císařská posádka se v Českém Brodě udržela pouze do 17. dubna 1421, kdy Pražané a jejich husitští spojenci po krátkém úporném boji město dobyli. Pražané, ovlivnění vlastními samosprávnými reformami, zbavili českobrodské měšťany poddanské závislosti na pražských arcibiskupech, dosadili městskou radu a uznali tak správní a politickou autonomii města Českého Brodu. Současně zapojili město do vojenského svazku pražských měst a Český Brod tak získal právo účasti a hlasu na zemských sněmech.

Po porážce Pražanů v bitvě u Malešova v r.1424 začlenil Jan Žižka z Trocnova Český Brod do svazu sirotčích měst. Velký husitský sněm, který se sešel v Českém Brodě v r. 1429, stanovil podmínky pro jednání s císařem Zikmundem. Když 26. a 27. května 1434 obléhalo vojsko panské koalice město, jeho obránci pod vedením sirotčího hejtmana Jana Čerta, jinak Anděla, je odrazili a vojsko koalice odtáhlo k Lipanům.

Nedlouho po bitvě u Lipan uzavřeli představitelé Českého Brodu s panskou koalicí příměří. Aby město neovládl některý z okolních šlechticů, zahájili Českobrodští při nejbližší příležitosti vyjednávání s císařem Zikmundem. Ten jim nakonec potvrdil revoluční svobody, včetně mílového práva a cla a 4. února 1437 povýšil Český Brod na královské město. Udělil mu také městský znak: v modrém poli stříbrnou hradební zeď s otevřenou branou, nad ní věž a po jejích stranách císařský a český erb.

Nové královské město Český Brod, zabezpečené Zikmundovými privilegiemi a další hradební zdí se 16 baštami, mělo v této době 134 městských a předměstských domů, 20 dvorů, 2 mlýny a žilo v něm asi 1200 obyvatel. Ve městě, kde se v r.1444 konal zemský sněm a jeho účastníci jednali o přijetí Jana Rokycany za arcibiskupa, se vedlo hlavně místním pivovarníkům, kteří vyváželi českobrodské pivo do širokého okolí. Nejbohatší z pivovarníků ovládli brzy orgány městské správy, městskou radu a sbor obecních starších. Své pozice na radnici a ve městě udrželi až do sedmdesátých let 15. století, kdy je začali vytlačovat příslušníci organizujících se cechů, zejména bohatí sladovníci a řezníci.

V r. 1483 se konal v Českém Brodě významný sněm stoupenců utrakvismu. Šlechta a města na něm vytvořily kališnickou koalici, která v Čechách prosadila náboženskou toleranci.

Rozkvět Českého Brodu nezastavil ani požár města v r. 1512. Ze cla, provozovaných řemesel a živností a z poddanských platů plynuly do městské pokladny velké příjmy, které město investovalo do zemskodeskových statků. Přikoupilo tvrz a vesnici Tismice, vesnice Krupou, Mrzky, Novou Ves, Lhotku a renty v dalších vesnicích a zařadilo tak Český Brod mezi feudální vrchnosti. Král Ferdinand I. dal městu v r.1538 dva výroční trhy a potvrdil starší privilegium na cla a mýta. Ve čtyřicátých letech 16. století zahájilo město a měšťané rozsáhlou renesanční přestavbu Českého Brodu.

Dlouholetý společenskoekonomický rozvoj města Českého Brodu načas přerušil Ferdinand I. po nezdařeném protihabsburském povstání v r.1547, na němž se Českobrodští aktivně podíleli. Panovník zbavil Český Brod práva účasti a hlasu na zemských sněmech, orgány městské správy i společenský život ve městě podřídil kontrole královského rychtáře, zrušil cechy a odsoudil město k velké peněžité pokutě a ke konfiskaci zemskodeskového majetku.

Po navrácení špitálních a zádušních konfiskátů v r.1549 a po obnovení cechů se už město rozvíjelo v těžších ekonomických podmínkách, neboť narůstala konkurence sousedních vrchnostenských pivovarů (Kostelec nad Černými lesy, Škvorec, Uhříněves, Přerov nad Labem). Místní pivovarnictví, základ českobrodské ekonomiky, produkovalo ještě v sedmdesátých letech 16. století na 42 000 hl piva ročně, ale v následujících letech jeho výroba pozvolna klesala. Stoupaly naopak zisky místních velkoobchodníků s kramářským zbožím, kteří nakupovali dobytek a víno i v Uhrách a prodávali je i v Praze. Velkoobchodníci a pivovarníci, většinou členové literátského bratrstva, finančně podporovali českobrodské školství, v němž působila v předbělohorské době celá řada významných představitelů humanistického hnutí v Čechách. Vynikli nejen jako pedagogové, ale také jako hudebníci a básníci. Své, většinou latinské básně publikovali v příležitostných sbornících.

Problémy městské ekonomiky, do značné míry ovlivněné narůstající krizí místního pivovarnictví, řešila městská rada přikupováním dalších zemskodeskových statků a rozvojem městského podnikání. K dosavadnímu špitálnímu a zádušnímu majetku získala dvě tvrze v Liblicích a v Tismicích a vesnice Liblice, Štolmíř, Tismice a Vrátkov. Podle stavu z r.1615 bylo město Český Brod feudální vrchností pro 64 poddaných. Přikupování nových statků a zvláště státem vynucované úvěry na úhradu tureckých válek však uvrhly Český Brod už v předbělohorské době do velkých dluhů. Účast Českého Brodu v druhém protihabsburském povstání v l. 1618 – 1620 měla pro město katastrofální následky. Město přišlo konfiskací o veškerý pozemkový majetek, který r. 1623 koupil královský místodržící Karel z Lichtenštejna a připojil je k černokosteleckému panství. Ze strachu před drancujícími vojsky a z náboženských důvodů se vystěhovalo v l.1624 –1626 z Českého Brodu 85 ze 160 majitelů městských a předměstských domů. Jejich majetek uchvátili většinou místní představitelé habsburského režimu nebo shořel při velkém požáru Českého Brodu 29. dubna 1628. V r.1639, kdy dluh města vzrostl na 80 000 kop míšenských grošů, přitáhlo do města vojsko generála Banera a vydrancovalo a vypálilo je. V r.1643 je poplenil další švédský generál Torstenson.

Ožebračené a poloprázdné město Český Brod, obklopené ekonomicky silným lichtenštejnským panstvím a postižené rekatolizací, se jen pozvolna zotavovalo ze všech pohrom. Panovník městu na dlouhá léta odpustil všechny daně a poskytl mu na obnovu částku 4 000 zlatých rýnských. Městská rada v čele s primátorem postupně osídlovala opuštěné a vypálené domy a hledala nové zdroje příjmů na financování oprav veřejných objektů. Měšťanské pivovary zničené během války nahradila obecním pivovarem, vařícím pouze pro místní spotřebu, a zahájila dlouholetý soudní spor s černokosteleckým panstvím o navrácení tzv. svobodného lánu na českobrodském katastru, který nebyl omylem zahrnut do konfiskačního protokolu. Dřív, než se podařilo městské radě tuto zemědělskou půdu vysoudit, Český Brod 25. srpna 1690 vyhořel a bylo třeba jej znovu opravovat.

V r. 1706 podřídily orgány státní správy hospodaření města Českého Brodu kontrole zvláštního inspektora, řídícího se hospodářským řádem. Aby stát ještě více zkvalitnil činnost orgánů městské správy, požadoval od r: 1734 od jednotlivých členů městské rady právnické znalosti a městským písařem (syndikem) mohl být v příštích letech jen zkušený právník. V r. 1737 zastavil stát obnovování městských rad a členství v nich se stalo doživotním. Veřejné objekty i městské domy, na jejichž obnově se v prvních desetiletích 18. století významně podílelo také několik bohatých rodin italského původu, zničil opět velký požár města 7. listopadu 1739 a menší požár z 26. prosince 1739.

Český Brod, který se změnil v zemědělsko-řemeslnické město, investoval v průběhu první poloviny 18. století do obnovy města, ale byl nucen vynakládat i velké částky na ubytování vojsk ve městě. Omezené finanční prostředky měla městská rada na sociální účely a na místní školu, jejíž kantoři v druhé polovině 18. století vynikli jako znamenití hudebníci i jako divadelníci. Při reorganizaci městské správy zrušil stát v r. 1783 úřad královského rychtáře a zřídil regulovaný magistrát. V r. 1786 zařadil Česky Brod mezi svobodná královská města, která podléhala v první instanci přímo krajskému úřadu. Od té doby vedl ve městě se 159 domy určitou agendu, hlavně soudní, syndik s kancelistou a sluhou, zatímco hospodářské záležitosti vyřizovali purkmistr, radní a starší. Současně s centralizačními snahami státu se v Čechách rozvíjelo české národní hnutí. V Českém Brodě se o ně na přelomu 18. a 19. století zasloužil především vlastenecký kněz Jindřich Hill, českobrodský děkan v letech 1794 –1813. Do politického dění však město, vyvíjející se v mírových podmínkách, téměř nezasáhlo. Roku 1838 uvedli místní řemeslníci pod vedením měšťana Jana Cimburka několik českých divadelních her. Revoluční rok 1848 prožil Český Brod poměrně klidně. Ve městě, kde agitoval známý pražský radikál Emanuel Arnold, vznikla národní garda o 116 mužích, ale do bojů v Praze nezasáhla.

V r. 1849 převedl stát obecním zákonem celou hospodářskou správu města a značnou část jeho politické správy na starostu, obecní (městské) zastupitelstvo a obecní (městský) výbor. Součástí tohoto zákona byl i volební řád. Na rozvoj města od poloviny 19. století mělo podstatný vliv dostavění železnice v r.1845 a zrušení roboty v r.1848. Ještě v r.1843 mělo město spolu s Českobrodskými Zahradami pouze 199 domů se 1877 obyvateli, ale už v r. 1857 tu bylo 232 domů, v nichž žilo 2 400 obyvatel. V r.1850 se stal Český Brod sídlem okresního soudu a roku 1868 se sem přestěhovalo z Kostelce nad Černými lesy také okresní hejtmanství. Zasloužili se o to českobrodský starosta Jan Weidenhoffer a poslanec českého sněmu František Pokorný, první starosta českobrodského okresu.

Od konce šedesátých let 19. století se začal rozvíjet také místní průmysl. V r. 1867 byl uveden do provozu parní mlýn, v r. 1868 akciový cukrovar. Znovu nastal rozmach místního pivovarnictví. Nový moderní pivovar v r.1885 vyrobil 5 500 hl a o 26 let později už 40188 hl piva. V r. 1888 zahájila v Českém Brodě výrobu továrna na hospodářské stroje Černovský a spol., exportující do zemi střední a východní Evropy a později větší strojnická dílna Hocke a spol. Roku 1903 zahájila provoz městská plynárna, jejíž plyn ještě téhož roku rozsvítil první českobrodské plynové lampy, zejména v nové okresní nemocnici.

Současně s rozvojem místního průmyslu vznikaly místní peněžní ústavy. V r.1864 vznikla záložna a půjčovna, přejmenovaná v r.1873 na občanskou záložnu, v r. 1882 zahájila činnost okresní hospodářská záložna a v r.1909 Spořitelna města Českého Brodu.

Politický a hospodářský vzestup města ovlivnil také rozvoj společenského, kulturního a posléze i sportovního života. V r. 1863 vznikl první česko-německý spolek Českobrodská beseda. V letech 1865 –1868 hráli místní řemeslníci v hostinci Alžběty Suttnerové (čp. 36) hry Josefa Kajetána Tyla "Pražský flamendr" a "Nalezenec". Roku 1869 tu uspořádal nový ochotnický spolek své první představení, Felcmanovou veselohru "Jen zdvořile". Ve zdejším sále uskutečnilo roku 1875 Prozatímní divadlo z Prahy své vůbec první pohostinské představení na českém venkově. Od r. 1877 tu také pohostinsky vystupoval slavný český herec Jindřich Mošna. Od r. 1875 měli místní ochotníci velkou letní scénu na zahradě hostince "U slunce" (čp. 215). Hráli tu až do r.1884, kdy splynuli s divadelním odborem Sokola. Z různých 28 městských spolků a korporací byla nejaktivnější tělocvičná jednota Sokol. Českobrodští měšťané v čele se starostou Janem Weidenhofferem ji založili v r.1870. Sokolovnu, projektovanou Janem Koulou, vystavěli v r. 1884. Největší akcí českobrodského Sokola byly česko-americké závody, konané – místo zakázaného II. všesokolského sletu – v Českém Brodě 26. června 1887 za účasti 40 000 návštěvníků, z toho 3 000 Sokolů z Čech, Moravy a ze Spojených států severoamerických.

Nepříliš početné českobrodské dělnictvo založilo v r. 1871 Spolek vzájemně se podporujících dělníků, který se od r. 1882 hlásil k sociálně demokratickým myšlenkám a podporoval také vzdělávací činnost. Od r.1879 působila ve městě Dělnická beseda.

Od devadesátých let 19. století, kdy ve městě žilo více než 4 000 obyvatel, se už Českobrodští zúčastňovali pravidelně všech politických a národních akcí. Na jejich organizaci měl významný podíl místní redaktor Jozef Miškovský, vydavatel týdeníku Naše hlasy a Naše listy, který se jako člen okresního zastupitelstva i městské rady zasloužil o rozvoj města i okresu.

První světová válka v letech 1914 – 1918 dlouholetý společenskoekonomický rozvoj Českého Brodu ochromila a přinesla jeho obyvatelstvu velké utrpení a zbídačení. Českobrodští občané veřejně demonstrovali svoji nespokojenost s vnitropolitickou a hospodářskou krizí při oslavách 1. května a při generální stávce 14. října 1918. Představitelé jednotlivých politických stran ve městě vytvořili v době tohoto společenského napětí Okresní národní výbor a jeho jménem 28. října 1918 slavnostně vyhlásili na velké manifestaci před radnicí československou samostatnost. Poválečná hospodářská konjunktura, kterou svobodné a demokratické Československo prožívalo v prvním desetiletí svého trvání, přispěla k rozvoji a modernizaci Českého Brodu. Už v r.1919 zřídilo okresní zastupitelstvo městské reálné gymnázium a v r. 1920 otevřel místní Sokol kino. Při pozemkové reformě si město vybojovalo jako náhradu za pobělohorské konfiskáty dvůr v Klučově se 125 ha půdy.

V r. 1923 zahájilo město v čele se sociálně demokratickým starostou Františkem Macháčkem (1874 –1941) elektrifikaci. Roku 1924 získalo reálné gymnázium moderní budovu, byla zahájena výstavba Havlíčkova předměstí a sociálně demokratická strana otevřela Lidový dům. V r.1926 vznikl v Českém Brodě průmyslový podnik KARMA, který vyráběl kvalitní plynové hořáky. V r. 1927 byla postavena budova okresní nemocenské pojišťovny a nové nádraží. V r. 1928 byla zavedena mezi městem a jeho zemědělským zázemím první linka pravidelné autobusové dopravy, rozšířena a modernizována okresní nemocnice a pošta zapojila automatickou telefonní ústřednu. Modernizoval se také místní pivovar s roční produkcí víc než 45 000 hl piva, které se čepovalo v 23 českobrodských hostincích. Město vybudovalo ještě další významné budovy jako Masarykovy jubilejní měšťanské školy na Vanderkách a Podlipanské muzeum, které se stalo novým střediskem českobrodského kulturního života.

Společenskoekonomický rozvoj města Českého Brodu narušila hospodářská krize v 1. 1927 –1932. Po jejím překonání k dosavadním veřejným budovám přibyla v r.1935 i vlastní budova Spořitelny města Českého Brodu. V r. 1938 otevřel Sokol koupaliště a z Neštěmic u Ústí nad Labem sem přestěhoval Alois Komárek továrnu na výrobu fotografických potřeb AKO.

Druhá světová válka v l.1939 –1945 přinesla obyvatelům Českého Brodu, v němž žili většinou drobní živnostníci, zemědělci a inteligence, ještě větší utrpení než první světová válka. Nacistický teror a boj proti němu si vyžádal celkem 111 obětí na lidských životech.

Řada občanů byla odvlečena na nucené práce do Německa a jiné pro účast v odbojových skupinách nacistické soudy uvěznily v koncentračních táborech nebo v německých věznicích.

Odpor českobrodského obyvatelstva proti nacistické okupaci vyvrcholil v Květnovém povstání v r.1945. Dne 5. května vystoupil na veřejnost místní revoluční národní výbor a postupně začal přebírat moc ve městě. Dne 8. května české osazenstvo zachránilo liblický vysílač před zničením. Nedaleko vysílače došlo k přestřelce s nacistickými vojáky, v níž 18 vlastenců zahynulo. Na 60 zajatých Čechů osvobodili v Českém Brodě američtí parlamentáři, kteří se tudy 8. května vraceli z lázní Velichovky, kde vyjednávali s maršálem Ferdinandem Schörnerem. Večer téhož dne podepsali v budově místního reálného gymnázia zplnomocněnci Schörnerovy armády bezpodmínečnou kapitulaci německých vojsk před zástupci České národní rady. Dne 9. května projely Českým Brodem první tanky Rudé armády.

Po osvobození se město poměrně rychle zotavovalo z válečných škod. V r.1946 přikoupilo les Dolánky o rozloze 847 ha a v r.1947 zahájilo výstavbu městského vodovodu.

V r. 1948 – 1949 komunisté, kteří ovládli radnici, znárodnili nebo združstevnili všechny výrobní prostředky ve městě a společenský život plně podrobili vlastní ideologii. Jejich činnost se neobešla bez perzekucí místních obyvatel, z nichž někteří pro odpor proti totalitě strávili dlouhá léta ve vězeních nebo v pracovních táborech.

V r.1960 orgány státní moci zrušily českobrodský okres a připojily jej ke Kolínu. Českobrodský pivovar, který ještě v r.1966 vyrobil 42130 hl piva, zastavil počátkem r.1968 pro odbytové potíže výrobu.

Přes všechny změny však Český Brod zůstal přirozeným hospodářským a kulturním střediskem Českobrodska.

PhDr. Miloš Dvořák

zpět
Cesbrod