Nejezděte na Šumavu.
Ze středních Čech je to daleko, silnice nestojí za moc, autobusy jsou drahé. Zatoužíte-li po toku řeky Vydry, její miniaturu objevíte podstatně blíže. Stačí vyrazit autobusem do Kostelec nad Černými lesy, vystoupit ve stanici Trativody a po málo frekventované silnic se vypravit směrem k Českému Brodu
Již v lese mineme sportovní areál, proti bráně objevíme památník posledního jelena zastřeleného ve zdejších lesích a silnice nás dovede na křižovatku u hájovny Truba. Tam opouštíme civilizaci i asfaltovou silnici a další kroky vedou po červené turistické značce smíšeným lesem. Značka nás dovede k mostu přes říčku Šemberu, občas se tam říká u Černého mostu. Odbočíme loukou doleva, procházíme místy, kde ještě nedávno vonělo dřevo doutnající v milířích, a stále po červené značce postupujeme proti proudu.

Mineme rozcestí turistických značek, stále jdeme podle říčky, přejdeme dřevěnou lávku a míjíme úsek vodního toku, který při troše fantazie připomene okolí šumavské Vydry. Omleté balvany, tůňky, občas málo znatelný obří hrnec, který za pár tisícovek let bude skutečný. Najdeme další lávku, ale ještě na druhou stranu nepřejdeme, pár kroků před námi je poustevnická sluj a za ní dva balvany připomínají dvě líbající se žáby.

Zároveň stojíme na začátku úseku, který Šumavu připomíná ze všech nejvíce. Prohlédneme si i horní část žulového hřebenu nad slují.

Má dva hřbety, které jsou výsledkem geologických tlaků při tuhnutí zemského povrchu. Jinde podobné tvary bývají ukryté pod zemí, v údolí malé řeky je lze sledovat přímo. Po patřičném prozkoumání sestoupíme k lávce, přejdeme na druhý břeh a strmou úzkou stezkou pokračujeme až na další rozcestí, kde se dáme doleva a opět do kopce. Za výraznou průrvou se vydáme opět doleva, cesta vedla valem původně keltského oppida, později slovanského hradiště.

Po pár krocích se přes další příkop dostáváme na někdejší strážní hrad Šember. Spíše ho tušíme, ale půdorys je zřetelný, najdou se i zbytky kamenných zdí.

Na skalnatém ostrohu, pod kterým teče Šembera, vidíme hromadu kamenů. Zdánlivě nezajímavých, ale opravdu jen zdánlivě. Na kamenech totiž za temných nocí vysedává starý čert a teskně hraje na dudy.

Čerta opustíme a vrátíme se stejnou cestou na rozcestí, odkud značenou turistickou stezkou pokračujeme do Kozojed.

Pavel Pávek - Kolínský deník