Rozhovor s novým tajemníkem města Alešem Kašparem
Městský úřad Český Brod má od začátku letošního roku nového tajemníka. Na podzim roku minulého uspěl ve výběrovém řízení Ing. Aleš Kašpar a následně s jeho jmenováním souhlasil i ředitel krajského úřadu. Nový pan tajemník nastoupil od začátku letošního roku do funkce, proto jsme mu položili několik otázek, abychom zjistili jakou má představu o fungování úřadu a jaké případné změny úřad čekají.
Ještě v minulém roce jste byl členem zastupitelstva města, lidé Vás mohou znát z Vašeho působení v pěveckém sboru Vox Bohemica, avšak nepocházíte z Českého Brodu. Co Vás tedy do Českého Brodu respektive do Štolmíře přivedlo a co se Vám na městě líbí a v čem je naopak horší například proti jiným městům?
Původně jsme z rodného Vysokého Mýta mířili s manželkou na Vysočinu. Ale o Vánocích před devatenácti lety jsem dostal nabídku pracovat pro tehdy nově zvoleného předsedu ČSL Josefa Luxe, na níž se nedalo dost dobře říci ne. Brzy jsme však s manželkou přišli na to, že „víkendové manželství“ nás netěší. Nesnili jsme ani o životě v Praze, protože jsme rádi blíž přírodě. V roce 1992 jsme se proto rozhodli manželství na dálku - mezi Prahou a Chocní - vyměnit za zpočátku kočovný, leč společný život. K prvnímu podnájmu u Jelínků ve Štolmíři nám pomohli manželé Štěpánovi, s nimiž jsme se znali z Východních Čech. Když jsme podruhé balili ve Štolmíři, přišli místní s otázkou, co by nás tu „zdrželo“. S panem Jozífkem jsme si plácli na koupi parcely a po čase se nám tam za velké pomoci rodiny (říkám jim švagrostav) povedlo postavit rodinný domek. Už sedm let si užíváme blízkosti ostrůvku přírody - topolů a rákosí i pohled na siluetu Českého Brodu. Život mezi Vltavou Labem a Sázavou v tom našem Pošembeří dává dost příležitostí, jak k zajímavé práci, tak k relaxaci. Zpočátku mi tu ale chyběla sousedská atmosféra, pospolitost patriotů, nechtěl jsem si zvyknout na jakési zahledění do Prahy. Dnes si myslím, že právě místní společenství kumštýřů, sportovců, skautů, maminek, církví a mnoha dalších jsou motorem života v našem městě. Je to velký pokrok. Myslím si také, že práce zastupitelů, radních a zejména úředníků města – ti mají mít spokojeného občana v popisu práce - by tomuto blahodárnému působení měla vyjít vstříc ještě o poznání více než doposud.
Co Vás vedlo opustit své zaměstnání a ucházet se o pozici ředitele úřadu?
Kdyby mně někdo řekl na sklonku roku 1990, kdy jsem Josefu Luxovi kývl na nabídku ke spolupráci, jak dlouhou dobu si na Ústřední kanceláři odpracuji, vysmál bych se mu. Coby čerstvý absolvent katedry ekonomiky a řízení na pražské strojárně jsem měl hlavu plnou ideálů jako v té písničce (prsa a znak jsem tenkrát plaval taky docela slušně). Jedna z personálních pouček pravila, že tři až pět let na manažerském postu je tak akorát zralá pro změnu. Takové pozice jsem sice zastával až od roku 1996, ale stejně jsem už ve světle zmíněné poučky několikanásobně přesluhoval. Sám se divím, kde jsem čerpal síly k novým začátkům po bitvách, jejichž výsledky často neodpovídaly nasazení koučů i celého mužstva. Díky dělnému týmu, který se časem zformoval, se mi však většinou dařilo rychle se oklepat a hledat, co napříště udělat líp, s lepším efektem. Přesto jsem cítil, že změnu potřebuji. Jako obdivovatel železnice a duše ještě stále trochu romantická říkám, že přestupuji na čas ze spěšňáku do lokálky. Velmi si vážím píle a patriotismu a protože jsem poznal řadu pilných patriotů i zde v Pošembeří, rád bych pro ně a s nimi udělal něco užitečného pro tento kraj. Krajem blízko Prahy však řada lidí také jen proplouvá a rozmýšlí, zda a kde se usadí. I tito lidé sem však přinášejí inspiraci, nápady, hledají své uplatnění a zázemí. Český Brod a jeho představitelé by se svým občanům měli snažit nabídnout servis, který bude srovnatelný s obdobnými místy kolem Prahy.
Jak jste vnímal práci úřadu jako řadový občan a posléze i jako zastupitel?
Myslím, že stejně jako každý občan jsem byl přirozeně nejradši, když jsem úřad nepotřeboval. Navíc ten českobrodský se ani doposud veřejnosti moc „nevnucuje“. Když jsem na úřadě něco potřeboval, v drtivé většině případů jsem se setkal s vlídným přijetím. Přesto – ač jsem také úředníkem – zdaleka ne vždy jsem odcházel s pocitem, že bych byl dostatečně zasvěcen do procedury a jejího postupu. Není to jednoduché, ale myslím, že by se v tom dalo učinit ještě více. Úředník, který obdobných případů řeší desítky, se občas dokáže obtížně vžít do kůže občana, který je v problematice nováčkem. Za své praxe jsem se také nesčetněkrát střetl snad s největším nešvarem našich úředníků – alibismem. Nechuť převzít odpovědnost za své rozhodnutí, výmluvy na stanovisko kolegů z jiného oddělení, útvaru či úřadu jsou častou příčinou zbytečných průtahů a liknavosti při rozhodování o zcela banálních záležitostech. Jsou také mnohdy překážkou ve využití inovativních metod a tvůrčího přístupu. S alibismem se musíme občas poprat každý, českobrodský úřad taky. Jako zastupitel jsem oceňoval kompetentní argumentaci některých vedoucích odborů. Na druhou stranu mě dost štvalo, když jsme některé podstatné materiály dostávali jak se říká na stůl – na poslední chvíli, věřím, že se i to se dá změnit.
Ve své funkci jste velice krátkou dobu, přesto připravujete již nyní nějaké změny v chodu úřadu?
Začal jsem v úterý ráno svolávat pravidelné pracovní porady vedení úřadu za účasti pana starosty a místostarosty. Jsem přesvědčen, že důležité věci, i když se může na první pohled zdát, že spadají výlučně do agendy určitého odboru, mají vědět všichni. Navíc se můžeme vzájemně inspirovat. Drobné organizační změny chci uskutečnit v nejbližších týdnech, nejsem však příznivcem unáhlených, nepromyšlených a překotných kroků. Organizační struktura dnešního úřadu odpovídá potřebám a možnostem města a velikosti úřadu. V blízké perspektivě se však úřad neobejde bez provedení personálního a procesního auditu. Nad těmito kroky zaměstnanci zpravidla nejásají, proto je před jejich zahájením potřeba vyvinout maximální snahu pro objasnění prospěšnosti a užitečnosti pro dobrou činnost úřadu a jeho organizačních složek. Zdroje na odměny zaměstnanců se příliš nezmění, pravidla je však potřeba nastavit tak, aby zaměstnanec s iniciativním a inovativním přístupem k plnění zadaných úkolů byl patřičně odměněn. Postupně musí být v úřadě zaveden i systém nefinanční motivace. K produktivnější činnosti úřadu by měl přispět i koncepční přístup při využívání nových technologií. Ve spolupráci s externími společnostmi se pokusíme do zefektivnění činnosti úřadu zapojit i „evropské peníze“. Aktuálně se tu zabýváme podáním žádosti k výzvě č. 53 ministerstva vnitra, která má velmi široký záběr - od finančního řízení, přes projektové a procesní řízení, strategické plánování až po vzdělávání ve všech těchto oblastech. A právě vzdělávání by se mělo stát osou zmíněné nefinanční motivace, vždyť každý musíme pracovat na svém dalším růstu!
Chystáte se změnit úřední hodiny?
Ještě o tom budeme s vedoucími odborů jednat. Nicméně již dnes občan nenarazí na zamčené dveře, přijde-li mimo úřední hodiny. Myslím, že obecně by měly platit stávající úřední dny: pondělky a středy, na jiné dny by měl mít občan možnost dohodnout se předem. Rozhodnutí o tom chci nechat v kompetenci vedoucích. Samozřejmě budu pozorně tuto záležitost sledovat a v případě potřeby pružně reagovat.
Práce s veřejností asi není silnou stránkou úřadu, budete se snažit obraz úřadu vylepšit a jak? Jste připraven zlepšit stav a vizitku městského úřadu?
Jistě jsem nebyl sám, koho velmi příjemně překvapil zájem Broďáků o práci na Strategickém plánu města do roku 2022. Jako bychom si najednou všichni byli blíž a chtěli být u toho, když se společně díváme dopředu. Měli bychom více využívat formálních ale zejména neformálních příležitosti setkání občanů k tomu, jak se jich zeptat, co mají na srdci, či jak se dívají ne to, co město chystá. Zpravodaj a městský web nestačí, i když dobře, že je máme. Měli bychom mít častěji co předhodit i regionálním médiím. Zmínil-li jsem strategický plán, chceme i s ním dále pracovat, bude se připravovat nový územní plán města a k tomu všemu by měl občan i okolní spádové obce mít příležitost pro vyjádření svého názoru. V souvislosti s projektem zefektivnění úřadu mě napadla možná naivní myšlenka. Dát v úřadu prostor absolventům středních a vysokých škol, kteří už na českobrodsku prožili kus života - v místních školách, při mimoškolních aktivitách - formou šesti až dvanácti měsíčních stáží. Mohli by takto „něco vrátit městu“ a hlavně přinést svěžího ducha do chodu brodského soukolí, být dalším můstkem k širší veřejnosti. Jistě by se také našly třeba i unijní prostředky k větší propagaci toho, co město občanům už teď nabízí, což je důležité zejména pro nově příchozí. Budu se snažit získat úředníky k tomu, abychom hledali nejrůznější způsoby, jak bořit hradbu mezi občanem a úřadem, kterou ještě stále cítím. Věřím, že nám v tom veřejnost pomůže.
Na koho se mohou občané obracet s připomínkami a dotazy a jak rychle budete jejich problémy řešit?
Říkám otevřeně: nečekejte, že mávnu kouzelným proutkem a vše najednou poběží, jak dobře promazaný stroj. Zefektivnění úřadu je běh na dlouhou trať – vždyť i zmíněný projekt vyhlášený ministerstvem vnitra má trvat tři roky. Je jasné, že bez ohlasů na naši práci, nápadů, jak ji dál zlepšovat se o moc dál nedostaneme. Obrátit se můžete na vedoucí odborů i přímo na mě, v pravidelném kontaktu jsem s radními města. Kontakty a příležitost ke komunikaci najdete také na internetových stránkách města, moje adresa je kaspar@cesbrod.cz, telefon 737273868.
Závěrem se zeptám na Vaše koníčky a mimopracovní aktivity. Jaké máte záliby a jak trávíte svůj volný čas?
Ve sboru Vox Bohemicalis zpívá celá naše rodina, jsme myslím dost dobrá parta a kromě potěšení z muziky se spolu s dalšími sdruženími a církvemi ve městě pokusíme dále oprášit i pozapomenuté zvyky a tradice. Osm let až do maturity jsem hrával divadlo ve školním dramaťáku. Zpěv, hudba a snad nakonec i to divadlo mě věřím budou ještě dál těšit a nabíjet energií. Myslím, že jsem i docela sportovní typ, takže se můžeme potkat i na kole, v plaveckém bazénu nebo na horské túře. Od malička se kochám objevováním nových obzorů…
Děkuji za rozhovor