Podzimní prázdniny v Hostinném

Napsat článek o jednodenní výpravě je poměrně jednoduchá věc. Ani dvoudenní výprava nedá příliš práce. Jak ale popsat pět dní podzimních prázdnin v Hostinném, když každý den se stalo tolik věcí? Popisovat každou událost je nad rámec tohoto článku, nechť tedy laskavý čtenář odpustí případné nedostatky a výpadky.

Odjížděli jsme již ve středu brzy ráno, tak brzy, že slunce ještě spalo a s ním i polovina z nás. Cesta byla však dostatečně dlouhá na to, abychom se všichni probudili a těšili se na skautskou základnu dOBRáček v Hostinném, která se měla stát na následujících pět dní naším domovem.

Po ubytování a vybalení věcí jsme se šli krátce projít po okolí – vybrali jsme si naučnou „Mravenčí stezku“, která nás na 15 zastaveních provedla okolím Hostinného a seznámila nás se zvířaty a rostlinami, které se v místních lesích nacházejí. To, že jsme cestou zpátky zmokli, nám vynahradil výborný guláš, který nám mezitím připravila k večeři Maki.

Na večerní program jsme se sešli v tělocvičně, kde začalo cestování po světě – nejprve nás navštívili zástupci několika kontinentů, krajů, nížin i výšin a pak nás Péťa s pomocí dvou figurantů z řad vedoucích naučila, jak se zdraví na různých místech zeměkoule. Takoví Eskymáci si například třou nos o nos, aby zahřáli jedinou část těla, která jim vykukuje z kožešin. Japonci si zase masírují kořen nosu, aby ulevili unaveným očím. No a Albánci jsou proslulí svými vřelými objetími. Po důkladném procvičení všech pozdravů čekal na děti ještě jeden úkol – pokreslit a pojmenovat dřevěný kolíček, který jim byl rozdán, a který musely nosit až do konce prázdnin pořád u sebe. To byl pro dnešek poslední úkol, který malí cestovatelé plnili, a šlo se spát.

I další dny ale plynuly ve znamení cestování, her a soutěží. Ve čtvrtek dopoledne jsme si v jídelně zahrály na ponorky a rozdělily se do družstev, ve kterých děti představovaly cestovatele a zastupovaly vždy jeden z kontinentů. Mezi týmy se tak objevili zástupci Austrálie-Klokani, Afriky-Zombíci, Antarktidy-Lední medvědové a Evropy-Lesní skřítci. Po obědě jsme se pak všichni přesunuli do parku, který představoval Pohádkový les a děti v něm museli nalézt poklad a dostat se tak z lesa ven. Zdánlivě jednoduchý úkol zaměstnal některé dvojice i na dvě hodiny a v místním parku jsme nejspíše vyšlapali pár nových cestiček. Aby nebylo sportu málo, vyměnili jsme po návratu z parku turistické boty za sportovní a vyrazili si zahrát pár her na místní multifunkční hřiště.

Večer čekal na malé cestovatele ještě jeden náročný úkol – projít ve dvojicích či každý sám Cestu, připravenou v parku, která představovala putování životem. Na této Cestě děti potkali různé postavy, u kterých museli prokázat odvahu a splnit úkol. Vyvrcholením bylo pak samotné nebe, kde cestovatelé obdrželi od andělů skautské stezky a začali tak další „putování“ – po boku kamarádů a pod kontrolou vedoucích nastoupili děti na cestu skautským společenstvím.

Páteční ráno jsme vstávali o něco později, aby všichni cestovatelé zvládli dospat putování z předchozího večera. A abychom se hned po ránu probudili, zahráli jsme si „Na chaos.“ Každé dítě si vylosovalo lísteček s úkolem, ke kterému ale existoval i protiúkol. V jednu chvíli tak sálem pobíhaly děti snažící se sundat bačkory ostatním, zatímco jiná skupinka se tyto bačkory pokoušela nandat zpět na správné nohy.

Po troše sportování v parku (střelba z luku, přeskok přes lano, frisbee) jsme se vydali na procházku do města. I tady byl pro cestovatele připraven malý úkol v podobě kvízu – poté, co si vyslechli pověst o obrech podpírajících radnici, museli zodpovědět 13 záludných otázek. Odměna za úspěšné splnění úkolu byla vysloveně sladká – návštěva místní cukrárny.

A aby na nás dlouho vzpomínali i další obyvatelé Hostinného, nejen majitel cukrárny, musely děti během další hry nasbírat co nejvíce kreseb bot od různých lidí, které jsme cestou po Hostinném potkali. Procházku jsme pak zakončili na místním autobusovém nádraží, kde probíhal prodej a vykrajování dýní. Samozřejmě ani my jsme nezůstali v této aktivitě pozadu, a tak se i naše středisko stalo hrdým vlastníkem halloweenské dýně a naše klubovna získá nový dekorační prvek.

Protože už při vyřezávání dýně se projevily u některých z nás skryté umělecké talenty, rozhodli jsme se dát večer příležitost i těm dosud ukrytým a uspořádali jsme soutěž na mezinárodní úrovni: „Hostinné má talent!“ Do poroty zavítalo mnoho světově uznávaných celebrit, za tu nejvýznamnější platil sám Osman Lafita, který byl bezkonkurenční hvězdou celého večera. Samozřejmě se objevilo i mnoho talentů mezi dětmi – Aleš oslnil coby tanečník, Andy se Šárkou jako neuvěřitelně šikovné kadeřnice a Mája, věrna úsloví „to nejlepší na konec“ nás na samý závěr ohromila vlastnoručně složenou a zazpívanou písní. Uspat a utišit po takovém zážitku všechny talenty bylo samozřejmě těžší, než obvykle, ale nakonec celý dOBRáček utichl, aby se prospal do předposledního dne podzimních prázdnin.

Sobotní den jsme opět začali sportováním – tentokrát jsme trápili naše týmové schopnosti na lanových aktivitách. O něco později jsme do městského parku zavítali znovu, a to při příležitosti Olympijských her. Soutěžilo se v několika sportech typických pro danou zemi – cestovatelé si tak v týmech vyzkoušeli člunkový běh jakožto zástupci Etiopie, jízdu na hřbetu „koní“ s kroketovou pálkou v ruce (snaha přiblížit dětem britské pólo) či střelbu na koš v rolích amerických basketbalistů. A abychom netrénovali jen fyzické schopnosti, ale i psychické, pokračoval program stopovačkou po městě Hostinném, ve které bylo dětem přiblíženo dílo Josefa Kaisera – významného výrobce saní. I přes malé bloudění a marné hledání cest, zakreslených v mapě, ale neexistujících ve skutečnosti, se všichni našli a došli zpět do dOBRáčku. Odměnou za veškerou vynaloženou námahu bylo pak promítání filmu Asterix a Kleopatra a zasloužený spánek.

A pak už nastal poslední den. Ten bývá většinou chaotický a uspěchaný, ale nám se podařilo sbalit všechny věci, uklidit celou budovu, vyhodnotit cestovatelská klání a náležitě je odměnit a navíc ještě stihnout ten správný vlak z Hostinného do Kolína. Stejným vlakem se nejspíš rozhodli ten den cestovat úplně všichni obyvatelé Podkrkonoší, a tak jsme obyčejnou jízdu vlakem obohatili o pocity sardinek.

Na nádraží v Českém Brodě už na nás čekali nedočkaví rodiče, kterým jistě všechny děti až do hluboké noci vyprávěly vše, co se během uplynulých pěti dní přihodilo.

A jestli neusnuli, vyprávějí si dodnes…

PS: Malá kulturní vložka:
(autor: Martin)

V Hostinném na rynku stojí dva obři,

Kdo ví, proč stojí tu, a zda jsou dobří.

Zbroj mají zlacenou, na hlavě přilbici,

Stojí tam pod věží, hlídají radnici

Na náměstí v Hostinném stojí dva obři, kteří podpírají radnici. Ještě se o nich zmíníme v průběhu článku. Název skautského domu v Hostinném je nicméně pěknou lingvistickou hříčkou.

Majda Kaňková, www.psohlavci14.cz