Podnikatelský bronz našeho kraje získal Josef Strouhal

ČESKÝ BROD - Podniká ve službách, provozuje společně s Helenou Kožíškovou penzion pro seniory.  Ta ho do soutěže Podnikatel Sředočeského kraje přihlásila.

Popisek foto (DENÍK/Dana Zářecká): Josef Strouhal s manželkou (vpravo) a podnikatelskou patrnerkou Helenou Kožíškovou (vlevo)

Bronzovým podnikatelem Středočeského kraje se pro letošní rok stal Josef Strouhal z Českého Brodu, který provozuje penzion pro seniory. Jako vůbec první získal ocenění v oblasti služeb.

„Služby tady teprve přestávají být popelkou. Péče o seniory je dlouhodobě na okraji zájmu společnosti. Ale to je do budoucna neúnosné. Vždyť každý člověk má nárok a právo prožít důstojně závěrečnou část svého života,“ říká Josef Strouhal.

To je přeci samozřejmé, chtělo by se říct. Jaká je ale realita?
„Většina domovů důchodců je přeplněná, na umístění se mnohde čeká poměrně dlouhou dobu. Vysoké počty klientů s sebou často přinášejí neosobní vztahy, není tak velký prostor pro popovídání, sestry musí během dne obsloužit značný počet seniorů. My jsme chtěli nabídnout pravý opak,“ vysvětluje Josef Strouhal.

„Naší základní myšlenkou je poskytovat klientům nejenom kompletní čtyřiadvacetihodinový servis v domáckém prostředí, ale podporovat je psychicky, navázat s nimi přátelské vztahy a jejich dny spoluprožívat,“ potvrzuje Helena Kožíšková, která je spolupodnikatelkou.

Nelehké začátky

Před pěti lety se společně pokusili realizovat ojedinělý projekt – penzion pro seniory. Přes počáteční omyly se propracovali k současnému modelu a letos otevřeli naprosto nové prostory Felicita, tedy zařízení s domácí a ambulantní lékařskou péčí.
„ V praxi jsme si ověřili, že limitovat si pro umístění do penzionu jen mobilní pacienty, vede do slepé uličky, není to možné,“ dělí se o své předchozí zkušenosti ze začátků budování penzionu Helena Kožíšková.

Současný stav

Jak tedy vypadá současný penzion pro seniory?
Už sama budova překvapí. Podle zažitých modelů máte tendenci hledat v lepším případě prvorepublikovou vilku. Ale stojíte před moderním jednopatrovým sytě červenožlutým domem v zahradě nedaleko lesa. Se zvědavostí vstoupíte. Moderní světlé prostory, podlahové vytápění, pastelové barvy na zdech, světlé dřevěné dveře, útulno, klid. Pomalu byste začali přemýšlet, že jste si spletli objekt, kdyby vám neotvírali majitelé.

„Domníváme se, že abychom naplnili naši ideu domácího rodinného prostředí beze zbytku, nemůžeme přesáhnout kapacitu dvaceti lůžek. Nízký počet klientů nám umožňuje vytvořit rodinné prostředí s pocitem domova a zároveň s nepřetržitou a všestrannou péčí,“ objasňuje Josef Strouhal.
Samozřejmostí je nerušené soukromí ve vlastních pokojích, některé jsou svou velikostí vhodné i pro manželský pár. Všechny pokoje jsou vybaveny polohovacím zdravotním lůžkem a kompletní sadou nábytku, všechno ve světlých příjemných odstínech barvy přírodního dřeva. Pokud ale některý z budoucích obyvatel lpí na svém vybavení, není problém, aby si pokoj vybavili věcmi, které je celý život provázejí.

Společenská místnost vypadá jako větší obývák. „Je to tu pěkný,“ potvrzuje babička pohybující se na invalidním vozíku, „ a hlavně jsou tu všichni moc hodní a ochotní,“ dodává. V pensionu je zajištěna nepřetržitá pečovatelská služba. Jedenkrát týdně do penzionu dochází smluvní lékařka, dvakrát týdně rehabilitační pracovnice a podle požadavků klientů i kadeřnice či pedikérka.

Nápad dobrý, realizace úžasná, logicky každého napadne: jak je toto vše financováno? „Stoprocentně se samofinancujeme, žádné dotace nemáme. Je to prostě podnikání, takže musíme přemýšlet a chovat se ekonomicky,“ říká majitel penzionu.

Stručně a jasně: odpovědi bronzového podnikatele Josefa Strouhala

Jak jste se k tomuto typu podnikání dostal?
Před lety jsem se seznámil s touto oblastí v cizině. Zajímalo mě, jak to funguje, a chtěl jsem zrealizovat něco podobného u nás.

Proč ale penzion pro seniory?
Ty důvody jsou v podstatě dva. Jednak se mě péče o seniory osobně dotýkala, protože jsem potřeboval nějak vyřešit péči o maminku, a jednak se pomalu blížím věku, kdy podobnou službu budu potřebovat i já.

Nebyl jste ale v podnikání nováčkem. Čemu jste se věnoval před penzionem?Dovážel jsem do republiky auta, byl jsem první, ještě před Charouzem. Pak jsem začal podnikat v realitách.

Odrazila se nějak předchozí oblast podnikání v té současné?
Naučil jsem se chovat ekonomicky, vybírat si schopné a spolehlivé spolupracovníky.

Jaké máte požadavky na zaměstnance?
Shrnuli jsme je do etického kodexu: lidskost, diskrétnost, spolehlivost, poctivost. Vím, zdá se to jen jako velká slova, ale věřte, že bez jejich naplnění není nic.

Jaká je vaše další podnikatelská vize?
Rádi bychom založili nadaci malých penzionů. Nechci to zakřiknout, ale snad se blýská na lepší časy. Uvidíme, jak vše dopadne.

Co jste říkal na ocenění?
Tvrdil jsem, že to nepovažuju za úspěch, až třetí…Ale to samozřejmě s nadsázkou. Ani jsem nevěděl, že mě kolegyně do soutěže přihlásila. Bez ní a bez podpory manželky bych nedosáhl ničeho. Jsou to dvě velice důležité ženy mého života.

Dana Zářecká

Zdroj: Kolínský deník 23.10.2007