Pamětníci z regionu: Radovan Lukavský byl hrozně milý člověk

Český Brod/Pečky - Na budově českobrodského gymnázia vlaje černý prapor. Ředitel školy dnes obléká tmavý oblek a chystá se do Prahy vzdát poslední hold Radovanu Lukavskému, legendě českého herectví, někdejšímu absolventovi českobrodského gymnázia.

Nejen v den pohřbu vzpomínají na Radovana Lukavského i v Pečkách, kde s maminkou prožil část dětství a mládí. „To by taťka taky určitě jel,“ povzdechla si Libuše Benešovská, dcera nedávno zesnulého Přemysla Karbusického, jemuž byl Radovan Lukavský celý život přítelem v dobrém i ve zlém. Však spolu také zažili krušné chvíle během totálního nasazení v Bílovci během nacistické okupace.

„Tatínek nám vyprávěl, jak jich bylo čtyřicet v jedné místnosti a i tam se Radovan Lukavský učil roli Hamleta s tím, že jednou bude hrát divadlo,“ dodala a vzpomněla si na další příběh, kdy právě mladý Radovan a Přemysl společně tajně nosili jídlo několika mladíkům z řad amerických vojáků, kterým předtím pomáhali s útěkem z nacistického zajateckého tábora. Z toho vzniklo další celoživotní přátelství, které nezlomila ani tíha vody oceánu mezi Evropou a australským bydlištěm jednoho z někdejších zajatců (přezdívaného Kivík), který si z Bílovce odvezl i novomanželku. Všichni tři mládenci si psali a čas od času se i navštěvovali až do dědečkovského věku. „Tatínek vždycky říkával, že si ještě musejí někam s Radovánkem vyrazit,“ zavzpomínala s tím, že s vnučkou, její dcerou, pan Přemysl do posledních chvil svého života jezdíval na Lukavského představení do Národního divadla.
Další pamětnicí je Milena Nigrinová, jejíž tatínek, vlásenkář, hodně spolupracoval s pečeckými ochotníky, kde Radovan Lukavský také působil. Vytvářel pro jejich představení paruky, herce často líčil. „I bratr hrával divadlo, často jsme na jejich společná představení chodívali. Vzpomínám si, že když Němci zavřeli české vysoké školy, pracoval Radovan Lukavský nějaký čas na poště,“ dodala o osm let mladší žena, které se herec vryl na paměti jako hrozně sympatický a milý člověk.

Jana Martinková - Kolínský deník