Monika Janstová miluje na aerobiku lehkost a úsměv

Monika Janstová je pohledná, příjemná, komunikativní blondýnka. Je jí pětadvacet a na sobotní třináctý ročník Českobrodské soutěže v aerobiku si přišla zacvičit na nejstarší kategorii na Vladimíra Valoucha. Zároveň pracovala jako organizátorka.

Pochází a stále žije v Břežanech, k Českému Brodu má ale od malinka vztah. Chodila tam na základní i střední školu, konkrétně na gymnázium. V současné době zejména trénuje děti.

„Začínala jsem v pěti letech se scénickým tancem a potom ve 12 letech jsem přešla k aerobiku," vypráví o svých začátcích.

Českobrodská soutěž je po republice podle jejích slov jedna z nejlepších soutěží. I co se týče cen. „Snažíme se, aby opravdu každé dítě dostalo dárek," říká.

Co ji na cvičení aerobiku nejvíc baví? „To se nedá tak lehko říct. Moc důležité pro mě je, když z instruktora něco vyzařuje. Například jako z Vládi. Mám ráda ten pohyb, úsměv, lehkost. I pocit vyčerpání na konci, ten je úžasný," směje se.

Nejraději cvičí na moderní muziku, na to, co se aktuálně hraje v rádiích. Ale i na retro. „Celkově záleží na tom, aby se spojila skvělá hudba a skvělý lektor. Líp se mi, musím přiznat, cvičí na chlapy. Mají svoje kouzlo. Třeba Pája Sirotek, který teď cvičí kategorii C. To je i úžasný zumbista," ukazuje směrem do sportovní haly, odkud se line svižná muzika a ozývá se nespočet hlasů, sem tam smích a veselé povykování.

Monika Janstová pracuje na svazu lyžařů, takže zacvičit si jde, když má volno. Nedává aerobiku životní preference. Až budu mít dítě, ráda bych dělala cvičení právě s těmi nejmenšími.

„Asi jako organizátor, to mě baví úplně nejvíc. Je v tom neustálá komunikace s lidmi, s trenéry. A když moje vlastní cvičení půjde trochu do pozadí myslím, že se pro mě nic tak strašného nestane," zakončila.

Jana Martinková - Kolínský deník