Dvě roviny zániku aneb ještě k českobrodskému pivovaru

Asi každého autora potěší, vyvolá-li produkt jeho duševní činnosti odezvu veřejnosti, a ani novináři nejsou nejspíše výjimkou. S velkým zájmem jsem si proto na stránkách Kolínského deníku přečetl reakci Ing. Klineckého na můj článek k 40.výročí uzavření českobrodského pivovaru.
Velice mne těší, že se společnost NOVETA, jejímž je jednatelem, zastupuje, snaží zpustlý pivovarský areál jako jeho nový vlastník zrekonstruovat, avšak pokud jde o proklamovanou kontinuitu s původním podnikem, musím tomuto tvrzení do jisté míry oponovat, lépe řečeno jej uvést na pravou míru.

Pisatel příspěvku se podle mého názoru dopustil již na počátku principiálního omylu, z kterého pak pramení i celková mylnost jeho závěru, že českobrodský pivovar nezanikl. Oním omylem, byť nejspíše neúmyslným, je ztotožnění starobylé českobrodské pivovarnické tradice, sahající, jak ostatně správně uvádí i sám autor, až do roku 1360, s obecním pivovarem, jenž byl založen v polovině 17.století a postupně se vyvinul až do podoby moderního podniku, o jehož neslavném konci jsem hovořil ve svém článku. Tento podnik byl sice dědicem oné pivovarské tradice, reprezentované předbělohorskými soukromými pivovary jednotlivých majitelů domů s várečným právem, ne však jejím jediným nositelem. Proto si zákonitě musíme položit otázku, co vlastně onoho osudového roku 1968 v Českém Brodě zaniklo, co eventuálně přetrvalo a na co nový vlastník areálu navazuje, a zda lze tudíž mluvit o nějaké kontinuitě.
Na jedné straně rovnice máme již uvedenou pivovarnickou tradici, jejíž stručný popis, uvedený v páně Klineckého příspěvku, vychází pravděpodobně ze studie Jozefa Miškovského Českobrodské pivovarství, vydané roku 1914 v Kralupech nad Vltavou. Za pomyslným rovnítkem, ale zároveň neoddělitelně od oné tradice, jejímž byl dědicem a pokračovatelem, stojí novodobý obecní pivovar, pozdější závod akciové společnosti Právovárečné měšťanstvo a nakonec provozovna národního podniku Středočeské pivovary, o jejímž uzavření referuje pivovarská kronika, jejímž autorem byl dlouholetý pivovarský ekonom Jaroslav Rollo a jež je nyní majetkem jeho dědiců. Z té ovšem zřejmě pan Klinecký zřejmě čerpal také. Zrušený závod byl po svém uzavření likvidován i právně, proto o něm po roce 1968 již nelze uvažovat jako o nositeli českobrodské pivovarské tradice. Jeho zařízení bylo vesměs rozebráno jinými provozovnami Středočeských pivovarů a budovy v jeho areálu koupilo počátkem roku 1969 za 2 400 000 Kčs Ústředí veterinárních asanačních ústavů se sídlem v Dobřejovicích, okres Praha-Východ. O dalších osudech areálu uvádí pivovarská kronika následující: „Vyrábí se v něm specializovaná krmiva pro masožravá zvířata, sypká krmiva pro kožešinová zvířata (norky apod.) a granulovaná krmiva pro ostatní zvířata (lišky, jeleny, psy, pro zoologickou zahradu apod.). Ležácké sklepy se využívají pro pěstování žampionů. Do budoucna se uvažuje, že v objektu budou zřízeny sklady náhradních dílů pro 12 sesterských závodů tohoto ústředí.“ Závod roku 1969 zaměstnával 24 pracovníků. Výroba krmiv zde byla ve druhé polovině 70.let zrušena a v provozu zůstal pouze sklad materiálu.
Vrátíme-li se zpět k pivovarnické tradici našeho města, lze za její pokračování pokládat existenci pivovarské sladovny, která jako součást národního podniku Středočeské pivovary fungovala až do roku 1978 (zde bych chtěl panu Klineckému naopak poděkovat, protože tato důležitá informace v pivovarské kronice, vedené až do roku 1983, zcela chybí). Její uzavření však podle mého názoru znamená definitivní konec jak novodobého pivovaru, tak i tradice pivovarnictví v našem městě vůbec. Prázdné budovy bez vybavení jsou samy o sobě spíše jen její připomínkou, a sám pan Klinecký v závěru svého příspěvku uvádí, že slouží docela jiným účelům, než k jakým byly takřka před stoletím a čtvrt zbudovány. Malý pivovárek jako součást restaurace či penzionu dnes v Česku není neobvyklým jevem, je ovšem velice diskutabilní pokládat jej za pokračovatele slavného a neslavně zlikvidovaného závodu.
Proto i když z celého srdce přeji společnosti NOVETA zdar v jejím chvályhodném úsilí, nemohu souhlasit s tvrzením, že českobrodský pivovar nezanikl. Obnovit, resp.navázat na tradici je jedna věc, a prohlašovat se za pokračovatele konkrétního a právně neexistujícího podniku věc druhá. Proto spíše než „Českobrodský pivovar nezanikl“ by příspěvek pana Klineckého měl nésti titulek „Českobrodská pivovarská tradice bude mít pokračování“. V to druhé srdečně doufám.
Michal Fokt - Kolínský deník