34 mm srážek na hlavě Roberta McKenny

Čtvrtek 20. října 2016 od 19:30 hodin v KD Svět. Jednotné vstupné 100,- Kč. Prodej vstupenek v místě konání před zahájením představení. Absurdní komedie z prostředí deštivé Británie začátku osmdesátých let, kde se při náhodném setkání v bistru u dálnice střetávají osudy hned několika zkrachovalých existencí. Je možné, aby na jednoho z nich celý život pršelo? A pokud ano, je možné na tom vydělat peníze? Sonda do zoufalé snahy zanechat po sobě v životě i něco jiného než jen vlhký otisk holinky v blátě.

Hrají:

Eugene Swift                          Václav Kuba

Becky Hollowayová                Hana Váchová

Potočko Mrakič                       Miroslav Zvolský / Jiří Skalický

Robert McKenna                    Libor Šebestík

Hlas Karla Heřmánka ml.       Karel Heřmánek ml.

Režie:                                     Martin Svetlík

2.režie:                                   Božena Vojtěchová

Světla & zvuk:                        Tomáš Remek

Choreografie:                         Pierre Merdahl 

 ExCe(e)S je říčanský autorský divadelní spolek, který se od svého založení v roce 2006 umělecky pohybuje na hranici experminentálního materialismu. Původně vznikl v rámci semináře čalounictví na pražské VŠUP, ovšem po skandálním odvolání profesora Komolého z funkce vedoucího katedry polyuretanů se jeho členové rozhodli na protest přejít do stálého angažmá v Depu kolejových vozidel Milovice, kde až na výjimky působí dodnes. Klubovým lékařem spolku je MUDr. Miroslav Zvolský.

ExCe(e)S: Nikdy se nesmíříme se současnou hladinou srážek!

Fiktivní rozhovor vybraných členů souboru s ostatními členy souboru

Skupina ExCe(e)S se vrací po čtyřech letech s novou premiérou a po osmi letech je to rovněž novinka autorská. Na uplynulých dvanáct let a další detaily z nové hry jsme se proto zeptali samotných herců. Nezávisle na jejich odpovědích pak vznikl tento smyšlený rozhovor, který mezi sebou střídavě vedli Jiří Skalický, jeho temné alter ego Miroslav Zvolský a za elektronickou tužkou basketbalový expert České televize Jakub Bažant.

ExCe(e)S je považován za “enfant terrible” říčanské divadelní scény, teď o Vás ale několik let nebylo slyšet. Proč?

Martin Svetlík: Základním problémem bylo dlouhodobé léčení Václava Kuby, ale o tom bych nerad mluvil takhle veřejně. Koneckonců, je už skoro dva měsíce čistý, má novou rodinu, milého probačního úředníka… Vyřešilo se i pár dalších problémů. Libora propustili z řad Islámského Státu pro přílišnou horlivost a Mirek dostal nové prášky. V tu chvíli nám nic nebránilo po pěti letech konečně dopsat novou hru a další rok ji zkoušet.

Uvědomujete si ovšem, že po tak dlouhé době po vás neštěkne ani pes?

Miroslav Zvolský: K návratu nás paradoxně inspirovali právě naši přátelé a známí, kteří chtěli nostalgicky zavzpomínat na atmosféru raných devadesátých let strávených u magnetofonových nahrávek s našimi největšími šlágry. Dokonce se nás za těch pět let dva různí lidé explicitně zeptali, jestli ještě pořád děláme “divadlo” (a ano, oba použili uvozovky).

Vaše nová hra je o dešti. Vzhledem k tomu, jak suchý byl poslední rok, se nabízí otázka, zda reagujete na aktuální nedostatek srážek?

Martin Svetlík: To rozhodně odmítám. Ale kdo chce, může si to tam také najít.

Václav Kuba: Současné sucho nás samozřejmě trápí, stejně jako všechny slušné lidi. Ale pro nás je sucho hlavně metaforou vyprahlého lidského osudu, stejně jako příroda závislého na vyšší moci, kterou při nejlepší vůli nedokážeme ovlivnit. A čím víc se o to snažíme, tím méně nám to jde. Proto se taky ta hra odehrává uprostřed povodní. To je hlavní myšlenkový obrat.

Další postavy ztvárnili legenda kuvajtské divadlení scény Libor Šebestík a finalistka soutěže “Severní Porýní - Vestfálsko má talent” Hanka Váchová. Mohli by říci něco o svých postavách?

Hana Váchová: No v první půlce je ta moje postava vlastně dost nečitelná. Ono co taky poznáte ze dvou vět, který tam mám, že jo. Zato ve druhé půlce většinu času mlčky leštím skleničky, což je u našeho pana režiséra jeden z vrcholů psychologizace ženské postavy.

Libor Šebestík: Já už jsem hrál leccos. Ale takovou blbost, to teda ještě nikdy!

Zpátky k divadlu: je náročné skloubit amatérské autorské divadlo s běžným životem, pracovními a rodinnými povinnostmi?

Jiří Skalický: Je. Právě proto bychom chtěli na tomto místě poděkovat našim nadřízeným, že nedostatečně kontrolují plnění pracovních povinností, našim blízkým, že s námi mají i po těch letech trpělivost / slitování (*nehodící se škrtněte), a především Mírově a Václavově rodině, že nás poslední půlrok trpěly a živily v jejich bytech během zkoušek. A také Hance Váchové, že dosud neotěhotněla, přestože poslední fáze zkoušek je doslova porod.

Jak byste ve stručnosti pozvali diváky na vaši hru?

Martin Svetlík: Ta hra je především hrozně dlouhá a málo srozumitelná. Ale na to už jsou naši diváci zvyklí, takže věříme, že se budou smát jako vždycky. Možná i trochu víc - přeci jenom jsme o pár let starší a na scéně tím pádem vypadáme ještě směšněji. Zvlášť když se Mirek svlékne.